BOLESTI V ZÁDECH – ÚLOHA MĚKKÝCH TKÁNÍ, NÁVRHY LÉČBY

Úvodem. O bolestech v zádech by mohli vyprávět lidé každého věku. Od teenagerů po starce. Lidé si přitom kladou otázku, "od čeho" že ty bolesti jsou. Obecně převládá názor, že prvotní příčina jejich potíží spočívá v nějakým způsobem postižených obratlích, třeba v tzv. výrůstcích nebo v posunutých či vyhřezlých meziobratlových ploténkách nebo v blokádách žeber – tedy spíše v poruchách tvrdých tkání. Nicméně prvotní příčina bolestí se může skrývat v poruchách svaloviny a vaziva, tedy v měkkých tkáních, kterými je zadní kostra trupu obklopena a které umožňují samotný pohyb. Možná to bude znít divně, ale chorobnými změnami postihnuté měkké tkáně je možno příznivě ovlivnit jemnými neinvazivními léčebnými metodami, z nichž některé – a docela účinné – mohou provádět i laikové. Změny na kostěných strukturách lze účinně ovlivnit prakticky jen operacemi nebo pod rentgenem prováděnými hlubokými obstřiky. Jsou to postupy invazivní a mohou být zatížené rozličnými průvodními komplikacemi. Někdo namítne, že jemnou léčebnou metodou jsou chiropraktické manévry. Ano, tento postup neporuší povrch (integritu) kůže, to je pravda. Nicméně podle statistik na chiropraktické, nesprávně provedené "odblokování" krční páteře, v Německu trvalými následky doplatí něco kolem deseti lidí. Neinvazivní léčba zádových měkkých tkání naproti tomu komplikacemi zatížena prakticky není. Dál v textu bude uveden nástin metod, jimiž si lidé mohou pomoci sami.

Čím bývá svalovina zad postižena. Záda člověka při jeho pobytu "na tomto světě" vždy trpěla a trpí. Důvody se ovšem v průběhu věků měnily. Zatímco dříve spočívaly příčiny v nadměrné fyzické zátěži, v současné přebytkové společnosti převažují příčiny opačné – nedostatek pohybu, dlouhé sedění, nadváha. Pak jsou tu i "nezdravé činnosti", jako nekonečné jízdy autem, povolání s nutností osm hodin vzpřímeně stát nebo sedět u monitoru. Je tu i trávení víkendů v dřepu při práci na zahrádce, což se jako nepříznivý vliv nikde nezmiňuje. Důsledkem těchto činností je zkrácení některých přetížených zádových svalových skupin, čímž vzniká stav, který je možno označit jako chronická svalová nerovnováha.Lidské tělo je totiž spojená a složitě provázaná soustava kladek a pák. Nerovnováha na jednom konci může změnit fungování celku a projevit se bolestmi ve vzdálené části.Záludný je fakt, že zkrácené svaly samy o sobě – a vůbec v klidu – nebolí. Svaly se upínají na kosti i na obratle, které zkracující se svaly pomalu stahují k sobě. Tím mění původní nastavení/postavení páteře, potažmo pánve. Důsledkem dlouhotrvající svalové nerovnováhy je vznik bolestí (při jinak "zdravých" kostech páteře), jejichž primární příčina se pak nachází v měkkých tkáních. Svaly nejsou uzpůsobené na trvalý tah. Průvodním jevem tohoto (chorobného) trvalého stavu je vznik chronických "lokálních křečí" a následný vznik svalových zatvrdlin – myogelóz.

O svalových zatvrdlinách a spoušťových bodech, které lze na zádech i bez rentgenu najít. Co ty myogelózy vlastně jsou. Jsou to ohraničená místa s tuhou, téměř neokysličovanou (a alternativně medicínsky i překyselenou) svalovou tkání. Krev do myogelóz neproudí, doslova se jim "vyhýbá". Kyselina mléčná není vyplavována a v gelózách se spolu s dalšími odpadovými metabolickými produkty hromadí. Myogelózy německá odborná literatura definuje jako "malé okrsky téměř neprokrvené, tuhé, křečovitě stažené svaloviny s voskovitě degenerovanými vlákny". Není divu, že bez cíleného opakovaného ošetřování okrsky takto degenerované tkáně zůstanou v postižených svalech po celý život. Představují fyzický – avšak potenciálně odstranitelný(!) - zdroj chronických potíží. Největší obecně známé zatvrdliny jsou v trapézových a nadlopatkových svalech, známé pod pojmem "zatuhlá ramena". Pokud jsou masivní, mohou samy o sobě způsobovat noční brnění paží, ranní otoky prstů, a navíc přispívají ke vzniku a udržování bolestí v tzv. tenisových loktech. Myogelózy, které se na ploše zad nacházejí níže pod rameny, bývají umístěny nepravidelně a zůstávají většinou nepoznané a (cíleně) neošetřované. Pacient je začne vnímat, až když na ně ruka léčící osoby zatlačí, ať již náhodně nebo při záměrném hledání. Bolestivé bývají jen při pohmatu. Z některých citlivých myogelóz bolest pod tlakem prstu "vystřelí" do jiné části zad nebo dál do těla. Takové zatvrdliny lze nazvat "spoušťovými body". Aby to nebylo jednoduché, spoušťové body se občas vyskytnou i mimo hmatnou zatvrdlinu. Tak či onak – shora popsaná místa mají velký význam pro léčbu, respektive pro zmírnění bolestí v zádech, viz níže.

Jak zmírnit bolesti v zádech bez účasti zdravotníků. K dispozici je několik neinvazivních metod, jejichž rozumná kombinace a dostatečně dlouhá pravidelná aplikace může – i z ruky laika – přivodit výraznou úlevu. Technickou podmínkou je masážní stůl. Tou základní metodou je samozřejmě masáž. Od pacientů vím, že sestava masážních hmatů běžně poskytovaných maséry pomůže jen zřídka. Doporučil bych masírovat následovně. Za použití subjektivně příjemného masážního krému či masti plochu zad nejdříve dlouhými tahy několik minut roztaženými dlaněmi přejíždět, aby se svalovina celkově rozvolnila. Tento proces se urychlí, pokud se před začátkem masáže na záda položí příjemně teplý vlhký ručník. Po této zhruba desetiminutové "zahřívací předehře" je dobré záda přejíždět s k sobě přitaženými třemi prsty – ukazovákem, prostředníkem a prsteníkem. Podélnými, příčnými a krouživými pohyby za přiměřeného tlaku lze pátrat po zatvrdlinách. Na ty nalezené opatrně zatlačit o něco více a zeptat se masírované osoby, zda přítlak bolí a zda bolest evtl. vyzařuje jinam. Na objevených myogelózách "zůstat" a jedním nebo dvěma prsty po nich krouživými pohyby přejíždět ve smyslu tzv. bodové masáže. Masírující osoba někdy pocítí, že ta či ona zatvrdlina mírně změkla a její pohmatová bolestivost se zmenšila. Nejdelší péči je třeba věnovat místům, z nichž přítlaková bolest vystřeluje jinam. Po deseti patnácti minutách masáže některý pacient občas udá, že to ještě zabolelo někde "úplně jinde". Lidé totiž nezřídka pocítí bodovou bolest v místech, která byla při prvotním hledání necitlivá. Dodatečně nalezené body je třeba nejen také promasírovat, ale masírovaný i masér by si jejich polohu měli zapamatovat. Dalším průvodním fenoménem je "stěhování" citlivých bodů. Jak výše uvedeno, od určité (individuálně dlouhé) doby masáže někteří lidé hlásí, že citlivé body vnímají i na jiných místech než na začátku masáže. Je třeba tam prsty také zajet. Pokud se nějaký takový bod najde blízko páteře, má se masírovat to samé místo na druhé straně páteře, i když na přítlak nebolí. To zhruba v polovině případů začne k údivu pacienta po několika minutách také bolet. Pak je vhodné dlouhými tahy klouzat prsty po svalových snopcích podél řady obratlových trnů cca patnáct centimetrů pod a nad nalezenými "přípáteřními" citlivými body. Masáž je dobře ukončit několika málo minutami závěrečného příjemného plošného "hlazení".

Baňkování. Tato metoda se podle mě značně zjednodušila dostupností gumových baněk s měkkými zaoblenými okraji otvoru vyráběnými v několika velikostech. Podtlaku a následného přisátí na kůži se v nich dosáhne pouhým zmáčknutím baňky a povolením stisku. Oblé okraje umožní bezproblematicky klouzat po namazané kůži a krouživými pohyby masírovat, a tak intenzivně prokrvovat nalezené popsané kritické body. Dle situace je možno nad některými body baňky nechat přisáté několik minut. Pacient si řekne, zda-li užití baněk akceptuje nebo ne.

Čím lze účinnost léčebných masáží zvýšit. Jednoduchým prostředkem je užívat gely a masti s antirevmatikem. Z gelů se kůží do masírovaného místa s odstupem nejlépe vstřebává Voltaren emulgel. Masťové a krémové přípravky se vstřebávají pomaleji, ale na rozdíl od jmenovaného gelu je lze na kůži nechat několik hodin pod obvazem, aniž by dráždily. V úvahu přichází i užití tzv. hřejivých mastí, které však mohou lokálně "hřát až moc" a dráždit. Jejich snášenlivost je třeba vyzkoušet na malé ploše, za pokus stojí.

Další možností je užití léčivých náplastí. Principiálně jde o dva druhy. Prvním z nich je náplast s antirevmatikem, v době vzniku těchto řádků s diklofenakem. Po nalepení hřeje, někoho může v prvních minutách mírně "pálit". Lidé mi opakovaně potvrdili její větší či menší účinnost a poměrně dobrou snášenlivost. Dle úvahy a pocitu lze tuto náplast aplikovat i na noc.

Druhou léčebnou náplastí je ta s obsahem capsaicinu. Hřeje až pálí, je radno vyzkoušet ji na malé ploše, kam si člověk sám dosáhne. Až potom zkoušet na zádech.

Pak je tu otázka užití tepla. Neurologové doporučují převážně aplikaci tepla suchého. Někteří lidé však přísahají na vyždímaný ručník po vytažení z teplé až horké vody. I střídání obou druhů tepla má něco do sebe. Je to o pocitech a naslouchání tělu.

Nakonec ještě pár slov obecně k laické péči o bolavá záda. Je-li poloha kritických bodů masérovi dostatečně známa, může na ně "nasucho" prstem cíleně krouživě tlačit. Účinné je to i přes tenkou vrstvu oděvu, pacient přitom může sedět nebo i stát. Jde o jakousi variantu akupresury. Výhodou je proveditelnost této metody vícekrát denně, dlouhodobě a bez použití masážních krémů či masážního lůžka. Účinnost občas překvapí všechny zúčastněné.

Předpokladem efektu ošetření citlivých bodů je spolupráce pacienta a maséra. Ten by se měl co chvíli ptát, zda a kde to bolí a pacient si má říci o zmírnění nebo zesílení přítlaku. (Pacient naslouchá tělu a masér pacientovi.)

Význam léčebné gymnastiky. Ten je samozřejmě dán. Nicméně pravidelně (po třech až čtyřech dnech!) prováděné masáže účinek léčebného cvičení podstatně zvýší. Cvičení, při němž se svalová vlákna převážně jen stahují, samo o sobě nepřispívá k rozvolnění zkrácených a zatvrdlinami prostoupených zádových svalových skupin. Myogelózy způsobují a udržují chybná postavení obratlů s nestabilitou páteře a s následným tlakem na kořeny míšních nervů. Fyzioterapeuty doporučené léčebné cvičení doplněné o cílené masáže, baňkování a akupresuru je pak při nápravě statické nerovnováhy podstatně účinnější.

Opakuji důležité doporučení. Léčebné masáže by se měly konat optimálně v odstupu tří dnů nebo dle pocitu pacienta maximálně každé čtyři dny, a to bez ohledu na víkendy a svátky. Frekvence jednou týdně je málo účinná, respektive hraničně neúčinná. (Relaxační masáže lidí se zdravými zády jsou něco jiného.) Optimální je stav, kdy shora popsané úkony probíhají doma a k večeru s tím, že osprchovaný pacient se po jejich aplikaci odebere do postele. V průběhu let mi dva nebo tři manželské páry potvrdily překvapivou účinnost takto optimálně frekventovaných a doma prováděných léčebných "partnerských" masáží.