TINNITUS - MOŽNÉ PŘÍČINY A MOŽNOSTI LÉČBY

Nevítané zvuky v uchu se odborně nazývají tinnitus. Trpí jimi odhadem desetina až pětina lidí, kterým velmi znepříjemňují život. Léta jsem pracoval jako praktický lékař v Bavorsku, ale částečně znám i české prostředí. Srovnání mi umožňuje širší pohled na problematiku a také přináší vícero podnětů ohledně léčebných metod, standardních i alternativních.

Na internetu je webové fórum s diskusí pacientů trpících tinnitem. Lze zde vyčíst řadu zajímavostí, které jsou přínosné jak pro pozorného laického čtenáře, tak pro léčitele i lékaře. Z diskuzí vyplývá, že postižení – někdy i velmi mladí lidé – vnímají tinnitus jako velkou zátěž, která jim kazí radost ze života. Paralelně k tomu lze na webu najít i stránky lékařů, kteří o tinnitu referují ze svého hlediska a doporučují různé léčebné postupy. Ze způsobu, jakým na webu o tinnitu píší pacienti ve srovnání s lékaři, lze nepřímo vycítit, že pacienti berou tinnitus "o něco vážněji" než standardní medicína, což vyplývá z jejich poznámek na adresu (západního) zdravotnictví.

Co jsou ušní šelesty. Jde o zvuky, které nepřicházejí zvenčí, ale v těle jsou něčím "nepříjemným" navíc. Podle své intenzity jsou zvuky vnímány jen jako potíž, v horším případě jako život ničící choroba. Nevítané zvuky mohou mít charakter pískání, zvonění, klepání, tepání, syčení či šumění. Nitroušní zvuky (chcete-li šelesty) se vyskytují v jednom nebo v obou uších, mohou mít pauzy a mohou se ve "vlnách" zhoršovat. V tichu jsou vnímány jako obtížnější a některými pacienty pociťovány jako nesnesitelné, takže někdy vedou i k hlubokým depresím. Noční klid, kdy pacient pokoušející se o usnutí zůstane se svým šelestem sám, může být pro člověka s intenzivním šelestem denně se opakujícím hororem. Podle trvání se tinnitus dělí na akutní, který trvá do několika málo týdnů či měsíců a na subakutní, trvající do půl roku. Při přetrvávání ušních šelestů nad půl roku jde již o tinnitus chronický.

Tinnitus se dále dělí na objektivní a subjektivní. Objektivní je u některých pacientů synchronní a lékařem je slyšet (většinou) v souhře s krevním pulzem (tzv. pulzatorický tinnitus). Je způsoben přirozeným proudem a tokem krve či zvýšenou krevní turbulencí v blízkosti ucha (typicky při výraznější ateroskleróze). Subjektivní šelest však slyší pouze pacient. Pro okolí není slyšitelný a pro medicínu není měřitelný. Ušní "zvuky" je možno dále rozdělit na ty spíše pískavé, a na ty spíše hlubší, jako je hučení, šumění, klepání apod. Šelesty pískavé považuji za tu lepší variantu, poněvadž jejich příčinou bývá porucha krční páteře, a ta bývá do určité míry přece jen nějakým způsobem ovlivnitelná.

Dělení je pouze popisné. Empirická zkušenost říká, že aktuálně vzniklé šelesty (pacientem pociťované jako nové a intenzivní) je lépe mít prvotně za "chronické", dokud se neprokáže opak. Z toho vyplývá nutnost brát "čerstvé šelesty" opravdu vážně jak ze strany pacienta, tak i lékařů. Léčba nových šelestů by se měla dle situace zahájit okamžitě. Je prokázáno, že intenzivní léčba tinnitu zahájená do několika hodin po jeho vzniku (či průvodního sluchového kolapsu) má mnohem větší šanci na úspěch než léčba odložená o dny či dokonce týdny.

Obzvláště mladší lidé, kteří předtím byli naprosto zdraví a o svém těle takříkajíc nevěděli, považují "pískání v uších" za menší nepříjemnost, která rychle odejde, ale to se stane jen někdy. Vlastní příčina většiny ušních šelestůje neznámá. Faktorů, které k nim přispívají, je celá řada. Orientační výčet všech vlivů a jejich výskytu je uveden níže.

Oblast zevního ucha. V úvahu přichází ušní maz, cizí těleso či ucpání zvukovodu – tyto důvody jsou častější, než by se zdálo. K jejich odstranění stačí výplach uší či malý zákrok krčaře. Lidé s tinnitem by měli vždy dbát na to, aby přístupné zevní ucho bylo stále "čisté a zdravé", což lze s pomocí otoskopu pravidelně kontrolovat. Ušní maz (cerumen) se některým lidem tvoří velmi rychle i po předchozím výplachu, někdy i spontánně vytéká. Při otoskopii se v zevním uchu najde zarudnutí, otok, zanícený vřídek či "šupiny", které svědčí o dosud nerozpoznané kožní chorobě, jako je ekzém či ušní mykóza. Bývá to provázeno svěděním, které svádí ke "škrábání". Ve zvukovodu se může vyskytnout i pásový opar, jenž silně bolí. Mohou se zde najít i staré jizvy po malých zraněních, která k tinnitu nemusí, ale mohou mít vztah. Překvapivě se najdou i kožní nádory, například počínající bazaliomy.

Někteří lidé se snaží ušní maz odstranit vatovou špejličkou, ale může se stát, že ušní maz se tak zatlačí ještě víc do hloubky. Navíc často dochází ke zranění kůže ve zvukovodu. Lidé s tinnitem by to proto dělat neměli a měli by si v případě potřeby uši (po předchozí otoskopii) nechat šetrně vyplachovat. Nešetrné výplachy provedené za velkého tlaku výplachové tekutiny mohou vést k podráždění bubínku a stát se tak další z mnoha možných příčin tinnitu. Po provedeném výplachu by se měl lékař do ucha ještě jednou podívat. Lidé se šelesty by si měli uši nechat vyplachovat nejlépe přímo u ušního lékaře.

Oblast středního ucha. Hlavní potíží, o kterou tu jde, je zánět středouší (otitis media, mesotitis). Otitidy mohou být samostatnou nemocí nebo se vyskytují jako doprovodná choroba u řady jiných onemocnění, jako je chřipka, spalničky či spála. Mohou být virového i bakteriálního původu. Virové otitidy nereagují na antibiotika. Zánět středouší trvající déle a vzdorující léčbě může přejít i do "sousední kosti" kterou je bradavčitý výběžek (processus mastoideus). Tato kost je protkána dutinkami, a když se do nich dostane zánět, léčí se jen velmi obtížně, protože léky se sem z krve dostávají jen málo nebo vůbec. Otitidy mohou být spojeny se vznikem ušních šelestů, které by po úspěšném vyléčení měly ustoupit. Když šelesty po doznění otitidy neustoupí, je třeba zpozornět. O co by při léčení zánětů středouší z hlediska tinnitu mělo jít nejvíc, je snaha zabránit jejich přechodu do chronického stádia. Člověk, kterého postihne otitida provázená dosud neznámým pocitem ušních šelestů, by měl užívat předepsané léky a v tichu ležet. Tělesná námaha, sport a stres jsou provokujícím faktorem. Zánět středouší se s antibiotiky může vyléčit, i když se při tom (jakkoli je to nevhodné) občas chodí do práce. Ale pokud jsou ve hře šelesty, mělo by se určitě nějakou dobu stonat doma. Člověk s jakoukoli formou tinnitu by měl dbát v první řadě na to, aby zánět středouší v žádném případě neměl. Chronický zánět středouší se v aktivním stádiu projevuje mírným, převážně nepáchnoucím výtokem z ucha a případnou slabou bolestí, ale lidé jím můžou trpět i bez příznaků. Z hlediska šelestů tu jsou ještě záludné problémy s Eustachovou trubicí. To je dutina, respektive podlouhlá štěrbina, která spojuje dutinu ústní s dutým prostorem středního ucha. Jejím "úkolem" je vyrovnávat tlak mezi středouším a okolním prostředím. Problémy se týkají jejího vyústění do dutiny středního ucha, které se má dle změn tlaku vzduchu otvírat nebo zavírat a takříkajíc "těsnit". Může to být narušeno v těhotenství, při užívání antikoncepce a při výrazném zhubnutí. Vyústění Eustachovy trubice do středouší pak zůstane otevřené, což se projeví chorobně zvýšeným vnímáním vlastního hlasu (autofonií) a lehkým omezením sluchu. Mohou přitom vzniknout i ony ušní šelesty. Možná proto někteří pacienti popisují zhoršení – ale překvapivě i výrazné zlepšení – tinnitu při cestě letadlem na dovolenou.

A pak je tu ještě cholesteatom, tzv. nepravý nádor vzniklý z tukových buněk mastných kyselin, cholesterolu a keratinizovaných epitelií. Způsobuje ve středním uchu útlak sousedních struktur a případně i tinnitus

Oblast vnitřního ucha. Anatomicky jde o zvenčí těžko přístupný, v podstatě "opouzdřený mikroprostor". Zdravotní poruchy, které v něm vznikají, se dají posoudit často jen nepřímo. Je jich poměrně dost a prakticky všechny mohou způsobit přechodné nebo udržovat chronické ušní šelesty.

Hlavní nemoci či funkční poruchy vnitřního ucha.

Záněty. Těm se ve vnitřním uchu odborně říká labyrintitis. Mohou být zapříčiněny viry nebo baktériemi. Z virových nemocí jde o chřipku, spalničky, příušnice, a pásový opar. Bakteriální infekce jsou pak převážně komplikace akutních nebo chronických zánětů středouší. Nicméně je dobré vědět, že sem patří i borrelióza přenášená klíšťaty. Včas zachycená počáteční stádia borreliózy jsou relativně spolehlivě léčitelná. Ale když infekce přejde do chronicity, může nastat potíž. Pokud borrelióza déle "nepozorovaně sídlí" ve vnitřním uchu, může tam způsobit organické a tím pádem nevratné změny.

Meniérova choroba. Je to nemoc, která se projevuje klasickou triádou symptomů, k nimž patří závratě, nedoslýchavost a jejímž projevem bývá i tinnitus. Je to medicínou definovaná diagnóza, což ale léčitelnost šelestů výrazně nezvyšuje.

Otoskleróza. Jde o organickou nemoc vnitřního ucha. Zjednodušeně spočívá v tom, že tkáň vnitřního ucha je postupně nahrazována tuhým "necitlivým" vazivem. Choroba je dědičná a postihuje převážně ženy bělošky. Stav je částečně vázán i na hormonální změny a může ho zhoršit menstruace nebo těhotenství. Postiženo bývá nejprve jen jedno ucho, později i druhé. Průvodním znakem je někdy tzv. paracusis Willisi, což je stav, kdy nemocný slyší lépe na pozadí nějakého jiného zvuku nebo hluku. Možným viditelným průvodním příznakem jsou nápadně namodralá oční bělma. Právě otoskleróza bývá provázena ušními šelesty, léčba je operativní. Operace může zlepšit sluch či odstranit závratě, ale šelesty ovlivnit nemusí nebo je může i zhoršit. Tinnitus vázaný na organické změny vnitřního ucha bývá jen málo ovlivnitelný.

Sluchový kolaps. Je to náhlá ztráta sluchu převážně na jednom uchu. Proběhne zcela nečekaně během několika hodin nebo minut. Postihuje i mladší lidi, kteří tím jsou absolutně překvapeni a zaskočeni. Příčina nebývá objasněna. U sluchového kolapsu se má myslet na záněty středouší i vnitřního ucha, přednostně na pásový opar či borreliózu. Vyloučit by se měla i roztroušená skleróza a nádor sluchového nervu (neurinom akustiku). U těchto záludných chronických nemocí může být sluchový kolaps prvním příznakem. Velmi často je provázen nebo následován vznikem ušních šelestů. Bez ohledu na nejasnou nebo nevyšetřenou příčinu se má co nejdříve začít s infuzemi prokrvujících látek (reologik). Včasná léčba nasazená bezprostředně po události má poměrně velkou šanci odvrátit jak omezení sluchu, tak vznik chronických šelestů. Narůstající počet sluchových kolapsů je přičítán zvýšené hladině hluku v průmyslových zemích, poslechu neúměrně hlasité hudby a také nošení walkmanů, mobilů se sluchátky apod., kdy si ucho "neodpočine". Lidé by se měli naučit cíleně vyhledávat ticho, ať již v přírodě, v bytě či v kostele.

Další šelesty podporující vlivy

Vliv léků. Podobně jako to platí pro migrénu, tinnitus může vyprovokovat dlouhodobé užívání jakéhokoli léku. Výčet léků by byl dost dlouhý, ale orientačně sem patří aminoglykosidová antibiotika, chinin, léky na odvodnění (diuretika), chemoterapeutika a tuberkulostatika. Bohužel se sem počítají i antimigrenika, antihistaminika a další léky, které mají migrénu či šelesty potlačit, přestože je paradoxně mohou samy způsobit. Tinnitus také bývá jednou z prvních známek předávkování acylpyrinem, k čemuž dochází např. právě u migreniků. Lidé pracující v chemickém průmyslu, kteří přicházejí do styku s anilínem, arzénem, rtutí, kadmiem či olovem jsou tinnitem ohroženi také.

Vliv různých interních chorob. Vnitřní nemoci – třeba vysoký cholesterol, prokázaná ateroskleróza, cukrovka či vysoký krevní tlak – jsou faktory, které tinnitus způsobují nebo udržují. Vysoký tlak je dnes prakticky léčitelný a má se u šelestů (i u migrény) měřit vždy na obou pažích. Vypozoroval jsem, že rozdílné hodnoty krevního tlaku vpravo a vlevo představují negativní předpovědní faktor jak pro lidi se šelesty, tak pro lidi s migrénou. U člověka s naměřenými rozdílnými hodnotami se jen jako mimochodem ptám, jestli nemívá migrénu nebo tinnitus. Lidé často přitakají, že migrénou či tinnitem trpí nebo trpěli.

Pak jsou tu ještě stavy jako nedostatek červených krvinek (anémie), nadbytek červených krvinek (polyglobulie, polycythaemia vera), epilepsie, schizofrenie, Hortonova arteriitida a revmatická polymyalgie. To vše jsou stavy (případně) provázené tinnitem a převážně málo ovlivnitelné.

Za zmínku stojí napadení páteře virem "normálního" oparu (herpesu). Onemocnění s názvem "opar" nezpůsobuje pouze "bolestivé pupínky" na kůži a na sliznicích, ale může napadnout i kořeny míšních nervů a způsobovat kruté bolesti (tzv. herpetické neuralgie), které v krajním případě předstírají výhřez ploténky. Pomoci zde může účinné antivirotikum. Když se herpetická neuralgie vyskytne na krční páteři, jde o jeden z možných a částečně léčitelných faktorů způsobujících tinnitus.

Ložiskové infekce . Až 70 % z nich "sídlí" v hlavě. Jde o již zmíněné záněty středouší (otitidy), záněty Eustachovy trubice (eustachitidy), záněty všech obličejových a hlavových vedlejších dutin (sinusitidy) a samozřejmě i o záněty "mandlí", (tonsillitidy). Pak jsou tu ještě hnisavé zubní kořenové váčky (granulomy), na něž se v případě jejich nebolestivosti nemyslí skoro nikdy. Ty mají velmi intenzivní negativní dopad jak na celkovou tělesnou imunitu tak i na tinnitus a na migrénu.

Poruchy chrupu. Nejen zubní granulomy, ale i vadný skus má svůj význam. S tím souvisí případná artróza čelistního kloubu, která prokazatelně udržuje tinnitus, migrénu a nejrůznější formy silných bolestí hlavy. Nerozpoznaná a neléčená artróza čelistního kloubu je podceňovaný faktor zodpovědný za "neléčitelnost" bolestivých stavů v oblasti hlavy jako takové. Doprovodným jevem může být i denní nebo noční "skřípání zuby", které může na tuto dosud neléčenou stomatologickou příčinu potíží upozornit s předstihem. Důsledkem čelistní artrózy a průvodního skřípání zuby je stav, kdy jsou asymetricky namáhány žvýkací svaly, které občas začnou samy o sobě bolet, a tak se stanou dalším zdrojem "negativních signálů", které tinnitus/migrénu udržují. Ve hře někdy bývají i dlouhodobě zvětšené "krční a nosní mandle" a intenzivní noční chrápání, které může být spojeno s krátkými zástavami dechu (spánková apnoe). I ty patří k oněm negativním signálům pocházejícím z jiných orgánů.

Potraviny, návykové látky. Alkohol, nikotin, kofein – určitě je radno zvážit či spíše vyloučit jejich příjem. Všechny tři mají nějaký vliv na "tekutost krve", na průsvit a fyzikální průchodnost cév, na krevní tlak, náladu i spánek, a tím pádem na prokrvení hlavy a vnitřního ucha. Vliv jmenovaných látek na tinnitus i celkové zdraví bývá převážně negativní. Lidé s tinnitem a migrénou by se měli nikotinu a alkoholu ve všech jeho formách absolutně vyhnout.

Ostré koření. Jeho negativní vliv na šelesty není až tak jasný, ale nemělo by se to s ním přehánět. Podobné platí pro trvanlivé barevné potraviny s vysokou koncentrací přídatných chemických látek známých jako "éčka". Láska ke sladkostem, bábovkám, zmrzlině, medu, bílému pečivu a knedlíkům na zdraví také nepřidá. Cukry všeho druhu jsou živnou půdou pro mikroby, které do střeva nepatří, a které vedou k biochemickým pochodům, jejichž výsledkem jsou napůl jedovaté látky, z nichž může bolet hlava a někdy i celé tělo

Vady krční páteře. Jsou častější a současně ovlivnitelnější, než se obecně soudí. Patří sem nejen "bolesti a napětí v šíji", ale i křupání při pohybu hlavy, při pohmatu, při masáži a také rentgenologicky prokazatelné nechvalně známé "obratlové výrůstky". Dále sem patří stavy po tzv. akceleračním úrazu při nějaké (dávno zapomenuté) autonehodě. Kdo má tinnitus, měl by se na vyjmenované potíže s krční páteří upamatovat. Kolem krční páteře vedou "do hlavy" již tak poměrně úzké tepny s okysličenou krví, a když dojde k jejich zúžení, může vzniknout tinnitus. K zúžení nemusí dojít "ucpáváním" těchto tepen, ale i dlouhodobým reflexivním stažením přípáteřního svalstva, které svým tlakem zúží průsvit cév. Nejčastějším zdrojem potíží v této části těla jsou ovšem degenerativní změny obratlů, tzv. spondylosa.

Standardní medicínská léčba.

Léčba akutní. Cílí na zlepšení prokrvení vnitřního ucha a potažmo na "stabilizaci ušních buněk". Podává se série infuzí s pentoxyphyllinem, hydroxylovaným škrobem, kortikoidy a někdy i s lokálním anestetikem. Nejlepší je "zkusit" všechny kombinace, poněvadž tu existuje něco jako faktor neodhadnutelné individuální citlivosti ke konkrétnímu preparátu. O nitrožilních kombinacích rozhoduje lékař, nicméně soudobý pacient může vědět o možnostech.

Léčba chronická. Zde přicházejí k nasazení medikamenty jako třeba betahistin, bromazepam, alprazolam. Z lékových skupin jsou to antidepresiva, hypnotika, antihistaminika a antiepileptika. Příznivě má (podle oficiální medicíny) působit i podávání vitaminu B 12. Dlouhodobé šelesty vyžadují dlouhodobou léčbu. Při ní je výskyt nežádoucích účinků a návykovosti většinou jen otázkou času. Bezpodmínečně by se měl normalizovat krevní tlak, pokud možno s minimem chemických léků čili životosprávou, normální tělesnou váhou, sportem apod. Tlak by neměl být ani vysoký (hypertenze), ale ani příliš nízký (hypotenze). Výrazná hypotenze může šelesty i migrénu také zhoršovat. Životospráva je i o zdravé stravě bez soli a o dostatečném příjmu čisté vody, která přispívá k lepší "tekutosti krve", o jejíž optimalizaci se snaží skoro všechny terapie šelestů, ty standardní i alternativní. Při ušním šelestu by se každopádně měly vždy řešit všechny shora popsané choroby – celkové chronické infekce, ložiskové infekce, vady chrupu, skusu, čelistního kloubu a především všechny léčitelné vady krční páteře.

Léčba "polooficiální". Někteří lékaři doporučují v infuzích podávané vysoké dávky kortikoidů, jiní zase infuze s magnesiem. Aplikuje se také prokrvující pobyt v hyperbarické kyslíkové komoře nebo zbavení organismu těžkých kovů pomocí vhodných infuzí. Co se přetlakového kyslíku týče, bylo u mě několik pacientů, jimž pobyt v hyperbarické komoře šelesty významně zhoršil. Poslední dobou se uvádí nadějné nasazení preparátu Caroverinu, což je blokátor glutamátových receptorů. Lék nemá registraci ve všech zemích, mají ji v Rakousku a ve Švýcarsku. Někdy se šelesty potlačují zevním generátorem šumu (tinnitus masker), který vysílá speciálně vyladěné zvuky mající překrýt či vymazat rušivě vnímaný šelest. Lze jej nosit jako sluchadlo.

Alternativní léčba. U tinnitu je vhodná přednostně pro lidi, kteří již bezúspěšně vyzkoušeli standardní postupy. I tato léčba se snaží zlepšit prokrvení ucha a jeho okolí s cílem "dostat molekuly kyslíku do kritických tkání". Vzhledem k tomu, že alternativní postupy mají jen minimální vedlejší účinky, je dobré je postupně zkoušet. Je třeba pozorně naslouchat nejen své nemoci, ale celému tělu, poněvadž příčina šelestů může mj. spočívat v diskrétní poruše funkce nějakého "vzdáleného orgánu". Slovo "naslouchat" má u tinnitu (bohužel) vícero významů. Pak je tu i nutnost udržovat průchodné zvukovody, jinými slovy "čisté zevní ucho". Byli u mě lidé se šelesty, jimž se po důkladném (ale současně šetrném) "výplachu uší" dost ulevilo. Dále je třeba vzít v potaz jizvy na kůži, na hlavě a na krku, které je dobré"neutralizovat". Jde to třeba pomocí akupunkturních jehel posazených na plocho podélně přímo do jizvy, pod jizvu nebo podélně po stranách jizvy. Také je možné použít lokální anestetikum, jímž se jizva "podstříkne" a přechodně znecitliví. Tím se jakoby přeruší její (empiricky prokázaný) negativní vliv na tinnitus a migrénu, kdy jizva působí jako tzv. "rušivé pole".

Lokální anestetika, nitrokožní pupence. Kožní (intrakutánní) okem viditelné pupence vzniknou vstříknutím několika kapek tekutiny tenkou jehlou povrchově do kůže, která se v místě vstřiku "vyboulí". Objeví se pupen podobný tomu po bodnutí hmyzem a také trochu štípe. Pupence s lokálním anestetikem mají empiricky prokázaný účinek a v sousedním Německu je alternativní lékaři s úspěchem aplikují. Jedna z možností je tenkou jehlou do kůže hlavy nasázet pupence umístěné po obvodu hlavy zhruba tam, kde bývá okraj čepice. Tomuto polokruhu z pupenců se říká "trnová koruna". V (německé) alternativní medicíně se tento postup prvotně uplatnil u bolestí hlavy a u migrén. Později se přišlo na to, že sporadicky zmírňuje i tinnitus. Zkusit se to může i s čelistním kloubem, pokud "křupe" nebo bolí, či pokud je stižen prokázanou artrózou. Přechodné "umrtvení" bolavého čelistního kloubu může přinést překvapivé zmírnění šelestů. Pokud se tak stane, jde současně o pozitivní diagnostický test dokazující vliv artrózy čelistního kloubu na šelesty. Tenkou zubařskou jehlou (téměř nebolestivě) aplikované obstřiky čelistních kloubů lokálními anestetiky se pak při dobré snášenlivosti mohou ve vhodných intervalech pravidelně opakovat. A propos - to samé platí pro bolavé zuby. Když nepomůže jejich přeléčení zubařem, na rentgenu se neprokáže kořenový váček a zub stále bolí, vyplatí se "obstříknout" jeho kořen lokálním anestetikem a zub tak na chvíli pocitově "odstřihnout" od okolního těla. Když se bodovou anestezií "trefí" ten správný zub, může být (aspoň přechodně) po šelestech. Ještě více to platí pro umrtvení tzv. spoušťových bodů na krční páteři, viz níže. Překážkou častější aplikace "bodové lokální anestesie" je rozšířená alergie na lokální anestetika. Ve hře je i fakt, že jinak neškodné a jednoduše proveditelné metody povrchové anestesie koncem sedmdesátých let takříkajíc upadly v zapomenutí.

Pupence s Iscadorem/Plenosolem. Ojedinělé úspěchy byly popsány i při posazení pupence s výtažkem ze jmelí na "kost za uchem" (procesus mastoideus). Výtažek ze jmelí je třeba u nás známý Iscador, pozitivní zkušenosti se vztahují i na Plenosol a další injekční výtažky ze jmelí.

Akupunktura tělová nebo ušní. Body mají být zvoleny zcela individuálně, nejlépe bez ohledu na meridiány. O účincích akupunktury oficiální věda někdy pochybuje, ale německé zdravotní pojišťovny ji jako výkon provedený vyškoleným lékařem hradí. Poněvadž jde o metodu bez vedlejších účinků, u tinnitu, migrény a u bolestí v zádech se má vždy zkusit. A to samé platí o homeopatii. U tinnitu ji doporučuje dokonce jeden německý informační portál napojený výlučně na standardní medicínu.

Pouštění žilou. Tato dnes nedoceněná metoda ředí krev a snižuje hodnoty hematokritu. Je dokázáno, že opakované snížení hodnot hematokritu o několik málo procent zlepší u některých lidí prokrvení mozkové tkáně až o desítky procent. Po puštění žilou a po vypití 1,5 l tekutin může takto "zředěná" krev proniknout k dlouhodobě špatně prokrveným tkáním a šelesty se často mírní. Pravidelné dárcovství krve by mohlo – společně s přikládáním skleněných baněk či živých pijavic na správné body – být významným podpůrným a v kombinaci s infuzemi reologik snad i definitivním řešením.

Krční páteř. Opakované nebo pravidelné rozvolňování krční páteře a trapézových svalů v oblasti ramenního trojúhelníku je důležitou podpůrnou metodou. Jde o opakované masáže svalstva kolem krční páteře od úrovně jejího "spojení s hlavou" (vrchol trojúhelníku) až po sedmý krční obratel (C 7). Základnu myšleného trojúhelníku tvoří spojnice jdoucí od ramene k rameni zhruba na úrovni obratle C 5 – 6, kdy vrcholem je obratel C-1. Při masáži je v hněteném svalstvu třeba hledat místní zatuhliny (myogelózy). Jsou to "gelovitě" změněné okrsky svalových vláken. Je možno je cítit jako tuhá a nezřídka na tlak i dosti citlivá místa, z nichž pohmatová bolest vyzařuje nebo doslova střílí do (vzdáleného) okolí. Tyto body je třeba masírovat, ale nepřekročit hranici bolestivosti. Malé gelózy lze najít dokonce i ve svalovině obličeje, typicky kolem čelistního kloubu. Desetkrát nebo lépe dvacetkrát provedené rozvolnění svalstva kolem krční páteře, ramen a vůbec všech nalezených tzv. spoušťových bodů může přinést zmírnění tinnitu. Snad je to dáno reflexním zlepšením prokrvení "tkání hlavy". Pokud se popsaná masáž opakovaně provede po opakovaném umrtvení nalezených šíjových a ramenních spoušťových bodů (po tzv. bodové anestezii) je tu šance na malý zázrak.

U organických poruch, jako je již zmíněná otoskleróza nebo ucpání koncových nitroušních vlásečnic (mikrotrombóza) apod. je naděje na výraznější alternativně medicínské zmírnění šelestů menší, ale má se vždy zkusit.

Náušnice, piercing. Lidé s ušními šelesty by měli vyloučit dlouhodobý kontakt kůže na hlavě či sliznice úst s kovovým materiálem. Ten se může ve stopových množstvích "rozpouštět", přecházet do tkáně a u predisponovaných jedinců působit zdravotně podobně negativně jako třeba amalgámové plomby.

Diskuse a názory pacientů, slovo na závěr. Svého času bylo na internetu zmíněno několik postupů, které pacientům přinesly úlevu. Jeden pisatel uvedl, že mu podstatně pomohl častý zpěv. Ten by v některých případech mohl neutralizovat či rušit vnímání tinnitu, podobně jako se o to snaží některé elektronické metody. Jiný pisatel uvedl úlevu po konzumaci velkého množství česneku. Snad to pomohlo "vylepšit" jeho střevní mikrobiom s tím, že tu možná jde o obecně příznivé účinky prastaré léčivé rostliny. Podobné platí o zmínce účinku tinktury z třapatky nachové. Pomoci měly i ušní svíčky z tradiční čínské medicíny, dále úklony a rotace hlavy jakož i masáž šíjového svalstva vakuovým zvonečkem, což souvisí s reflexním vztahem krční páteře k prokrvení hlavy potažmo uší. Občasné prohlédnutí diskusních fór o tinnitu může tedy být někdy přínosné. "Konečným spotřebitelem" medicínského pokroku není lékař-poskytovatel, ale pacient-spořebitel. Názory a (pocitové) zkušenosti nemocných by se měly častěji publikovat. Možná by na mezinárodních vědeckých kongresech měli kromě odborníků častěji vystupovat i pacienti a líčit, zda ta či ona léčba (skutečně) působí a co u ní člověk cítí. Možná bychom se všichni divili.